Více o vnitřním životě
Tajemství. — Tajemství, které je třeba hlásat ze střech: tyto světové krize jsou krizemi svatých.
— Bůh chce hrstku „svých“ lidí v každé lidské činnosti. — A pak… „pax Christi in regno Christi“ — pokoj Kristův v království Kristově.
Tvůj kříž. — Jako křesťan bys ho měl vždycky nosit při sobě. A položit ho na svůj pracovní stůl. A políbit ho, než usneš a když se probudíš: a když se tvé ubohé tělo vzbouří proti tvé duši, polib ho také.
Neboj se vzývat Pána jeho jménem — Ježíš — a říkat mu, že ho miluješ.
Snaž se každý den najít několik chvilek oné požehnané samoty, tak nutné k udržování vnitřního života.
Napsal jsi mi: „Prostota je solí dokonalosti. A právě ona mi schází. Rád bych ji s jeho a s Vaší pomocí získal.“
— Ani jeho ani moje pomoc ti chybět nebude. — Vynalož prostředky.
Dny člověka na zemi jsou jako dny nádeníka, to řekl Job před mnoha staletími.
— Ještě jsou peciválové, kteří si to neuvědomili.
Nadpřirozený způsob jednání je opravdová vojenská taktika. — Udržuješ boj — každodenní bitvy svého vnitřního života — na pozicích daleko od hlavních hradeb své pevnosti.
A nepřítel útočí právě zde: proti tvému malému umrtvování, proti tvé každodenní modlitbě, proti tvé řádné práci, proti tvému životnímu plánu: a jen těžko se přiblíží až ke zranitelným věžím tvého hradu. — A pokud jich dosáhne, pak bez účinnosti.
Píšeš mi a já opisuji: „Moje radost a můj pokoj. Nikdy nebudu moci mít opravdovou radost, když nemám mír. A co je to mír? Mír je cosi těsně souvisejícího s válkou. Mír je výsledkem vítězství. Mír ode mě vyžaduje neustálý boj. Bez boje nebudu moci mít pokoj.“
Hle, jak milosrdná je Boží spravedlnost! — Protože ty, kdo přiznali svoji vinu, lidské soudy trestají: a Boží soud jim odpouští.
Požehnaná buď svátost pokání!
„Induimini Dominum Iesum Christum.“ — Oblečte se v Pána Ježíše Krista, říká svatý Pavel Římanům. — Svátost pokání, to je ten moment, kdy se oblékáme, ty a já, v Ježíše Krista a v jeho zásluhy.
Válka! — Válka — říkáš mi — má nadpřirozený cíl, který je světu neznámý: válka pro nás byla…
— Válka je tou největší překážkou snadné cesty. — Nakonec ji však musíme milovat tak, jako má řeholník milovat své důtky.
Síla tvého jména, Pane! — Nadepsal jsem dopis jako obyčejně: „Ježíš tě ochraňuj!“
— A píšou mi: „Ten pozdrav ,Ježíš tě ochraňuj!' na začátku Vašeho dopisu mi v jedné věci velice pomohl. Ať ochraňuje také vás všechny.“
„Když už mi Pán pomáhá svou obvyklou velkorysostí, budu se snažit odpovídat ,zjemnněním' svého chování,“ řekl jsi mi. — A neměl jsem, co bych dodal.
Napsal jsem ti: „Opírám se o tebe: uvidíš, co vykonáme…!“ — Co jiného bychom měli dělat než opírat se o něho!
Misionář. — Sníš o tom stát se misionářem. Jsi zapálený jako František Xaverský: a chceš pro Krista dobýt celou říši. — Japonsko, Čínu, Indii, Rusko…, chladné národy severní Evropy nebo Ameriku nebo Afriku nebo Austrálii?
— Podněcuj ve svém srdci tyto plameny, tuto touhu po duších. Ale nezapomínej, že více jsi misionářem tím, že jsi poslušný. Daleko od těchto misijních oblastí pracuješ „tady“ i „tam“: necítíš — jako Xaverský! — únavu své paže z tolika křtů?
Říkáš mi, že ano, že chceš. — Výborně, ale chceš tolik jako lakomec své zlato, jako matka své dítě, jako ctižádostivec své pocty nebo jako ubohý smyslník svou rozkoš?
— Ne? — Pak tedy nechceš.
Kolik úsilí vkládají lidé do svých pozemských záležitostí!: sní o poctách, touží po bohatství, prahnou po smyslnostech. — Muži i ženy, bohatí i chudí, staří a zralí lidé i mladí a dokonce i děti: všichni stejně.
— Když ty a já vložíme stejnou horlivost do záležitostí naší duše, budeme mít živou a účinnou víru: a nebude překážky, kterou bychom v našich apoštolských podnicích nepřekonali.
Pro tebe jako pro sportovce, jakou pravdou je to, co píše apoštol: „Nescitis quod ii qui in stadio currunt omnes quidem currunt, sed unus accipit bravium? Sic currite ut comprehendatis.“ — Nevíte, že při běhu na závodišti sice všichni (závodníci) běží, ale cenu že získá jenom jeden? Běžte tak, abyste jí dosáhli.
Useber se. — Hledej v sobě Boha a naslouchej mu.
Povzbuzuj tyto ušlechtilé myšlenky, tyto svaté touhy, které v tobě klíčí… — Jedna jiskra může způsobit velký požár.
Apoštolská duše: ten Ježíšův důvěrný vztah k tobě, tolik let v jeho blízkosti!, nic ti to neříká?
Je pravda, že náš svatostánek vždy nazývám Betánií… — Staň se přítelem Mistrových přátel: Lazara, Marty, Marie. — A pak už se nebudeš ptát, proč nazývám náš svatostánek Betánií.
Víš, že existují „evangelijní rady“. Následovat je znamená jemnost lásky. — Říkají, že je to cesta pro málo lidí. — Někdy si myslím, že by to mohla být cesta pro mnoho lidí.
„Quia hic homo coepit aedificare et non potuit consummare!“ — Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit!
Smutná poznámka, která nechceš-li, o tobě platit nemusí: protože máš všechny prostředky, abys budovu svého posvěcení dovršil: Boží milost a svou vůli.
Dokument vytištěný z https://escriva.org/cs/camino/vice-o-vnitrnim-zivote/ (13.05.2024)