Všimněte si, děti moje, že nevyzdvihujeme některé profese nebo sociální podmínky nad jiné. Hodnota, kterou hledáme v nich všech (bez diskriminace, bez nadřazování), je to, čím mají sloužit společenství. Pozvedáme dokonce zaměstnání, která mají v očích některých jen malou společenskou vážnost. Všechny tyto úkoly spolupracují na pozemském dobru celého lidstva, a pokud jsou plněny správně a z nadpřirozeného motivu (pokud mají duchovní rozměr), spolupracují také na božském díle vykoupení, podporují bratrství mezi všemi lidmi tím, že působí, aby se všichni cítili jako členové velké rodiny dětí Božích.

Nikoho nevytrhujeme z jeho místa – v podmínkách, do nichž jej Pán povolal, se musí každý posvěcovat a posvěcovat své okolí, své pole působnosti, s nímž je spojena jeho existence ve světě. Také v tomto máme stejné smýšlení jako první křesťané.

Vzpomeňte si, co psal svatý Pavel věřícím do Korinta: Ať každý zůstane v tom stavu, v němž byl povolán. Byl jsi otrokem, když jsi byl povolán? Nedbej toho, a i kdyby ses mohl stát svobodným, raději toho využij. Neboť otrok povolaný k víře je propuštěncem Páně a stejně tak svobodný, který byl povolán k víře, je otrokem Kristovým. Byli jste draze vykoupeni! Nedělejte ze sebe otroky lidí. Bratři, každý ať zůstane před Bohem v tom stavu, v kterém je u Boha povolán³¹.