Nesmíte – to by byla nepřípustná pohodlnost – před touto skutečností zavírat oči. Ne proto, aby vás to naplnilo netečným a nečinným pesimismem, ale abyste se rozohnili a naplnili svatou Kristovou netrpělivostí, který pospíchal před svými učedníky – praecedebat illos Iesus¹⁴ – na své poslední cestě do Jeruzaléma, aby byl pokřtěn křtem, který neustále poháněl jeho ducha¹⁵.

Ať stále na vašich rtech a ve vašich duších zní rozhodný, mladistvý a odvážný souhlas Possumus!¹⁶ Můžeme!, když ucítíte Pánovo pozvání: Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?¹⁷.

Boží dítě v jeho Díle, přestože je naplněné pokojem Božího synovství, nemůže zůstávat lhostejné vůči světu, který není křesťanský, dokonce ani lidský. Protože mnozí lidé dosud nedosáhli takových životních podmínek (v pomíjivém světě), které by umožňovaly rozvíjet ducha, a jsou jako uzavření před vším, co není tělesné. O nich platí slova Písma – lidé jen pozemsky smýšlející, v nichž není Duch¹⁸. Na těchto ubohých duších se plní to, nad čím naříkal svatý Pavel: Animalis autem homo non percipit ea quae sunt Spiritus Dei¹⁹, protože tato ubohá stvoření nevidí duchovní světlo, nerozpoznají věci, které pocházejí od Božího Ducha.