Svým přístupem budete také pomáhat, aby rodiny (není jich mnoho) některých mých dětí, které nechápou jejich cestu služby Bohu, nakonec dospěly k vděčnosti Pánu za toto nedocenitelné štěstí být povoláni k tomu, aby byli rodiči dětí Božích v jeho Díle. Tito lidé si nikdy nepomysleli, že by se jejich děti odevzdaly Bohu, ba naopak, měli pro ně připravené plány velmi vzdálené od tohoto odevzdání, které neočekávali a které přichází zhatit jejich představy, mnohdy vznešené, ale pozemské. V každém případě však mi moje zkušenost (a ne krátká) ukazuje, že rodiče, kteří nepřijali s radostí povolání svých dětí, se nakonec vzdají, přiblíží se zbožnému životu a církvi a nakonec Dílo milují.

Přesto je z milosti Boží stále více rodin (rodičů, sourozenců a příbuzných), které na povolání reagují nadpřirozeně a křesťansky a které pomáhají, žádají o vstup jako supernumeráři nebo jsou přinejmenším velkými spolupracovníky.

Když mluvím s rodiči svých dětí, obvykle jim říkám: „Vaše poslání rodičů neskončilo. Musíte jim pomáhat být svatými. A jak? Tím, že budete svatí vy. Plníte rodičovskou povinnost tím, že jim pomáháte; pomáháte mně, aby byli svatí. Dovolte mi říct: Pýchou a korunou Opus Dei jste vy, matky a otcové od rodin, kteří máte kus svého srdce odevzdaný službě církvi.“