Dávejte všem lidem příklad své křesťanské střídmosti a oběti. Pán nám řekl: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe⁷⁹. On nám dal pocítit, děti moje, že můžeme být plodní – stejně jako hrozny, rozšlapané, rozmačkané v lisu –, a stát se tak Kristovým vínem!

Neustále buďte mírní (ani násilní, ani agresivní, ani výstřední), mírností, jakou vyžadují kardinální ctnosti. Živé vědomí našeho Božího synovství vám tuto mírnost dá, protože tento typický znak našeho ducha se zrodil s Dílem a roku 1931 získal formu: Ve chvíli lidsky těžké, kdy jsem si však byl jistý nemožným (tím, co dnes vidíte jako realitu), jsem cítil působení Pána, který nechal zaznít v mém srdci a na mých rtech se silou něčeho naléhavě nutného to něžné zvolání: Abba! Pater! Byl jsem zrovna v tramvaji – ulice neznemožňuje náš kontemplativní dialog, naopak, ruch světa je pro nás místem modlitby. Asi jsem se modlil nahlas a lidé mě museli považovat za blázna: Abba! Pater! Jakou důvěru, jakou úlevu a jaký optimismus vám dodá uprostřed všech těžkostí pocit, že jste dětmi Otce, který vše ví a vše může.

Děti moje, povzbuzuji vás, abyste v tom byli stále horlivější. Pokládejte za věc své cti, že budete žít pokojně, plnit svoje povinnosti a živit se prací svých rukou, jak jsme vám to přikázali. Tak ti, kdo nejsou křesťané, si vás budou vážit, a budete na všech nezávislí. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj⁸⁰.

Žehná vám z celého srdce váš Otec.

Řím, 9. ledna 1959