Ale Pán, který nabízí svou spásu všem lidem, bez ohledu na národ, rasu, jazyk nebo postavení⁵, nikoho nenutí ji přijmout. Nechává lidem svobodu (lidé někdy nechtějí a nutí Ježíše snášet své nízké a sobecké výmluvy, svá odmítnutí – habe me excusatum⁶) v přijetí láskyplného pozvání k účasti na velké hostině.

Je smutné vidět, že po dvaceti stoletích je na světě tak málo těch, kteří se nazývají křesťané, a že mezi těmi, kteří se nazývají křesťané, je tak málo těch, kdo se drží skutečného učení Ježíše Krista. Jednou jsem vám vyprávěl, jak mi při pohledu na mapu světa jeden člověk, který neměl špatné srdce, ale neměl víru, řekl: „Podívejte se, od severu k jinu, od východu k západu, podívejte se na to.“ „Co mám vidět?“ zeptal jsem se ho. A jeho odpověď byla následující: „Kristův neúspěch. Tolik století se snaží vnášet do lidských srdcí své učení a hleďme na výsledek – křesťané nejsou.“

Zpočátku mě to naplnilo smutkem; ale potom láskou a vděčností, protože Pán nás chtěl učinit svobodnými spolupracovníky na svém vykupitelském díle. Kristus neselhal – jeho učení a jeho život neustále zúrodňuje svět. Jeho vykoupení je více než dostačující, ale jedná s námi jako s inteligentními a svobodnými bytostmi a stanovil, abychom tajemným způsobem na svém těle – ve svém životě – doplnili to, co zbývá vytrpět pro corpore eius, quod est Ecclesia⁷.

Vykoupení stále pokračuje a vy a já jsme spoluvykupitelé. Stojí za to dát v sázku celý život a umět trpět z lásky pro uskutečnění věcí Božích, pro pomoc vykoupit svět, pro spoluvykoupení. Na tomto místě se hodí, abychom vy i já zvolali ke chvále Boží: laudationem Domini loquetur os meum, et benedicat omnis caro nomini sancto eius⁸, ať má ústa hlásají Hospodinovu chválu, vše, co žije, ať velebí jeho svaté jméno.