Optimismus založený na Kristu

Náš optimismus není optimismem pošetilým a domýšlivým, je to realismus. Proto nemůžeme přehlížet přítomnost zla ve světě, ani přestat cítit naléhavou zodpovědnost za to, že jsme byli svoláni Kristem, abychom spolu s ním bojovali jeho nádhernou bitvu lásky a pokoje.

Už před mnoha lety jsem na jednom duchovním cvičením, které jsem vedl, přiměl vaše bratry pohlédnout na situaci ve světě, která se od té doby příliš nezměnila. Upozorňoval jsem je – za pomoci grafického znázornění – na onu rudou skvrnu, která se po zemi rychle šíří, která všechno devastuje a která touží zničit i sebemenší nadpřirozený smysl. A na postup další velmi velké vlny smyslnosti (odpusťte mi) a hlouposti, protože lidé mají sklon žít jako zvířata.

A dále jsem je upozorňoval na to, že se šíří ještě jiná barva, která postupuje dál a dál, zejména v zemích latinské Ameriky; více pokrytecky i mezi dalšími národy – atmosféra antiklerikalismu, špatného antiklerikalismu, který se snaží odsunout Boha a církev co nejhlouběji, nebo řečeno jasněji, chce odsunout Boha a církev do soukromí tak, aby se víra neprojevovala ve veřejném životě. Nepřeháním, tato tři nebezpečí jsou neustálá, zjevná, agresivní.