Vaše apoštolská práce, děti moje, není úkolem církevním. A ačkoli není překážkou, aby někteří z vás patřili do asociací věřících, není to běžné, protože zvláštní apoštolát, pro jaký vás připravuje Dílo (ten, který od nás Pán žádá), nemá konfesní charakter.

Touto nenápadností žijeme nádhernou společnou pokoru, protože při tiché práci, aniž bychom se pyšnili úspěchy nebo vítězstvími (ale znovu opakuji bez tajemství a záhad, které pro službu Bohu nejsou potřeba), procházíte nepozorovaně mezi ostatními věřícími (protože to také jste – věřící katolíci), aniž by se vám dostávalo potlesku za dobré zrno, které rozséváte.

Beze všeho někteří můžete, zejména ve venkovských oblastech (kde by opak mohl působit zvláštně), být činní v bratrstvech a jiných apoštolských dílech ve farnostech a snažit se je povzbuzovat, oživovat, ale jako řadoví členové, bez zastávání nějakých postů. Proto se ti, kteří řídí asociace věřících a kteří (bohužel) touží po výhradním právu, nemusí bát, že bychom je připravili o jejich výsadní postavení, protože naším úkolem je něco jiného. My musíme jednat naším vlastním, zcela odlišným způsobem.

Jako věřící křesťané, pokud momentální okolnosti a větší účinnost apoštolátu neradí jinak, nezůstávejte stranou veřejného kultu, který je společnost jako taková povinna vzdávat Pánu. Tolikrát jsem bohužel byl svědkem projevů veřejného kultu, kde chybělo společenství, nebyla v nich rodina, Boží národ. Jsem si jistý, že jestliže jste věřící, budete usilovat o prostý a důstojný veřejný kult, bez okázalostí a extremismů, jaké mu mnohdy dodají spíše pitoreskní ráz.