Obraťte však svůj zrak k těm národům, které dosáhly téměř neuvěřitelného růstu kultury a pokroku; které za nemnoho let prošly obdivuhodným technickým vývojem, jaký jim poskytuje vysokou úroveň materiálního života. Jejich výzkumy (je úžasné, jak Bůh pomáhá lidské inteligenci) by je měly podnítit k přibližování se Bohu, protože do té míry, do jaké jsou to skutečnosti pravdivé a dobré, pocházejí od Boha a vedou k němu.

Avšak není tomu tak. Ani tyto národy nejsou díky svému pokroku lidštější. Nemohou být, protože jestliže chybí božský rozměr, život člověka, ať už dosáhne jakékoli materiální dokonalosti, je život zvířecí. Pouze pokud se člověk otevře náboženskému horizontu, završí svou touhu odlišit se od zvířat. Náboženství je z určitého pohledu něco jako velká vzpoura člověka, který nechce být zvířetem.

V náboženském uspořádání, dcery a synové moji, neexistuje pokrok, není možnost vylepšení. Vrchol tohoto pokroku se již uskutečnil – je to Kristus, alfa i omega, začátek i konec²⁰. Proto v duchovním životě není co vynalézat; jen je třeba bojovat za to, být podobní Kristu, být druhým Kristem (ipse Christus), zamilovat se a žít z Krista, který je stejný včera, dnes a bude stejný vždy – Iesus Christus heri, et hodie, ipse et in saecula²¹. Chápete, co vám opakuji stále znovu, že nemám jiný návod, který bych vám dal, než tento – osobní svatost? Nic jiného není, děti moje, nic jiného není.