Někdy se špatně chápe ono rozlišení, které učinil Pán mezi věcmi Božími a věcmi císařovými⁶¹. Kristus rozlišil dvě oblasti jurisdikce dvou autorit, církev a stát, a tím předcházel škodlivým důsledkům césarismu a klerikalismu. Ustanovil učení zdravého antiklerikalismu, které je hlubokou a opravdovou láskou ke kněžství (je škoda, že se vznešené kněžské poslání snižuje a ponižuje tím, že se mísí se záležitostmi pozemskými a nízkými), a upevnil autonomii Boží církve a legitimní autonomii, jakou má civilní společnost pro své uspořádání a technickou strukturu.

Avšak rozlišení ustanovené Kristem neznamená v žádném případě, že by se náboženství mělo odsunout do chrámu (do sakristie) ani že uspořádání lidských záležitostí by se mělo činit stranou všeho zákona Božího a křesťanského. Protože to by bylo popřením Kristovy víry, která vyžaduje člověka celého, duši i tělo, jednotlivce i člena společnosti.

Kristovo poselství osvěcuje celý život lidí, jeho začátek i jeho konec, nejen omezenou část nějakých subjektivních úkonů zbožnosti. A laicismus je popřením víry konající, víry, která ví, že autonomie světa je relativní a že hlavním smyslem všechno v tomto světě je sláva Boží a spása duší.